Konec razítek v Čechách

Konec razítek v Čechách

Byl jednou jeden zákon. Pěkně starý, to se musí nechat. Pamatoval si normalizaci. I sametovou revoluci. A divoké devadesátky. A vstup do EU. Zažil toho hodně a také podle toho vypadal. Veterán. Tu a tam něco chybí, nefunguje. A tak jednoho krásného dne přijel zákon nový, přímo z továrny na zákony.


Jak už možná víte, Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení návrh zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Legislativní cestu, kterou návrh prošel, můžete sledovat zde. Sněmovní tisk je zde

A čím déle se na něj dívám, tím víc si všímám, že mu pod nablýskanou karosérií chybí nějaké ty díly. Třeba brzdy.

Připravila jsem pro vás seznam změn, které navrhovaný zákon zavádí, včetně komentáře. Můj komentář bude laický, protože odbornou právní analýzu dopadů zákona na naši praxi oproti ostatním zájmovým skupinám (znalci) k dispozici nemáme.


1. Tlumočník není překladatel


Navrhovaný zákon oddělí praxi soudních tlumočníků a soudních překladatelů od praxe znalců. 

Což má být údajně jeho největší výhoda. 

Dále rozlišuje soudní tlumočníky a soudní překladatele.


Praktický dopad:

  • Bez překladatelského oprávnění nesmí jmenovaný tlumočník vykonávat překladatelskou praxi a naopak. Za neoprávněnou činnost (tedy pokud jako tlumočníci něco přeložíte s razítkem) vám hrozí pokuta do výše 500 000 Kč (§ 37 odst. 2 písm. a) nebo zákaz činnosti (§ 37 odst. 3 písm. c). Zda může být tlumočník ad hoc jmenován překladatelem, nebo nikoliv, zákon neuvádí.
  • Abyste mohli působit jako překladatelé, musíte složit překladatelskou zkoušku, pro výkon tlumočnické činnosti - tlumočnickou. Je to nezaměnitelné. Pro některé jazyky nejsou k dispozici státní tlumočnické zkoušky. Co s tím? Nevíme. 
  • Když už jsme u zkoušek, zákon uvádí nový požadavek na jmenování soudním tlumočníkem: složení vstupní zkoušky z právních předpisů, pořádané Justiční akademií (§ 10). Budeme tedy nejen skládat státní zkoušku překladatelskou nebo tlumočnickou, zkoušku z právního minima na PF, zkoušku z příslušného jazyka na PF (tzv. Juridikum A a B), ale také dodatečně zkoušku na Ministerstvu spravedlnosti. 
  • Z pohledu orgánů státní správy to bohužel bude vypadat tak, že valná většina stávajících tlumočníků hromadně požádá o jmenování překladatelem. Proč? Protože se to lépe vyplatí, je méně časově náročné a méně stresující. Nedělejme si iluze, z hlediska policie nebo soudu, kteří už dnes mají problém sehnat tlumočníka, to bude ještě složitější.


2. Povinná listinná archivace


Vítejte zpátky v roce 1996. Stýskalo se vám po archivech plných šanonů? Na nové archivační povinnosti s smslnete.


§ 27 Způsob provedení tlumočnického a překladatelského úkonu

(5) Tlumočník má povinnost vyhotovit stejnopis tlumočnického úkonu provedeného v písemné formě a předloženého v listinné podobě a uchovat jej nejméně po dobu 10 let ode dne provedení tohoto úkonu. Tlumočník má povinnost uchovat tlumočnický úkon provedený v písemné formě a předložený v elektronické podobě se všemi náležitostmi podle odstavce 2 nejméně po dobu 10 let ode dne provedení tohoto úkonu.

Dle pozměňovacího návrhu: doba archivace je zkrácena na 3 roky


Praktický dopad:

  • Tiskli jste někdy doma dvousetstránkový spis? Vyjde to tak na 1/2 balení papíru a 1/4 toneru. Zákon neurčuje, zda nám náleží za vytištění druhé kopie odměna. Pravděpodobně ne. Proč by to ostatně měla hradit třeba Police ČR z vlastního rozpočtu? Tento náklad půjde za námi.
  • Kolik máte doma dvousetstránkových spisů? Máte je ve speciální uzamykatelné skříňce? Nebo ve zvláštní uzamčené místnosti? Pronajímate si sklad? 
  • Jak to souvisí s ochranou osobních údajů a povinností mlčenlivostí?

Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů 

Soudní tlumočníci a soudní překladatelé jsou povinni s těmito úkony nakládat tak, aby se k nim nemohla neoprávněně dostat třetí osoba, tj. musí s těmito úkony nakládat s náležitou péčí a podle obecně platných právních předpisů.

Obecně platné právní předpisy budou asi nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). Nařízení způsob zabezpečení údajů nijak nedefinuje, tj. hovoří o nejlepších možných opatřeních v souvislosti s účelem zpracování údajů... Kdo tedy rozhodne, jaký způsob jejich uložení v papírové podobě po dobu 3 let bude dostačující?

  • V případě nezajištění archivace všech úkonů v listinné podobě po dobu 3 let hrozí pokuta... do 500 000 Kč? Ano. Začínám si připadat jako milionářka.


3. Zákaz odmítnutí úkonu


V návrhovaném zákoně čteme:

§ 19 Odmítnutí výkonu tlumočnické činnosti

(2) Je-li zadavatelem orgán veřejné moci, nesmí tlumočník odmítnout provést tlumočnický úkon z jiného důvodu než z důvodu podle odstavce 1 nebo v případě, že mu závažné zdravotní okolnosti, závažná rodinná situace, mimořádné nebo neočekávané pracovní povinnosti neumožňují provést úkon řádně a včas, nebo tak stanoví jiný zákon.

 Praktický dopad:

  • Odmítnutí úkonu pro orgán veřejné moci znamená přestupek (§ 37 odst. 1 písm. g). 
  • Informace o přestupcích se budou zveřejňovat v seznamu soudních tlumočníků a překladatelů (§ 16 odst. 1).
  • Za tento přestupek hrozí pokuta do 250 000 Kč.


Zcela chápu, že se orgány veřejné správy nechtějí ocitnout v situaci, kdy jim všichni odmítli tlumočnický/překladatelský úkon kvůli nedostatečným znalostem (což ostatně může být i pouhá záminka). Nebylo by však lepší situaci řešit:

a) tím, že si jako tlumočníci a překladatelé budeme moct vybrat několik specializací a poskytovat své služby v jejich rámci?

b) budeme mít motivaci se v těchto oborech kontinuálně vzdělávat, případně získat specializaci novou? 

Ano, myslím tím hlavně finanční motivaci. Ty ostatní jsou jaksi méně účinné. Hlavně ty negativní. Tip pro zákonodárce: odměny.


  • Za úkon vykonaný bez náležité odborné péče může být nově udělena pokuta do výše 500 000 Kč nebo zákaz činnosti. Začíná to vypadat zajímavě? Čtěte až k bodu 5.

  • Zákon stanovuje možnost přibrat si konzultanta (§ 23). Nedefinuje však, kdo tuto funkci smí plnit: jiný jmenovaný tlumočník/překladatel? Znalec zapsaný do seznamu? Nebo zkrátka někdo, koho si zvolíme podle vlastního uvážení? 

Pokud byl přibrán konzultant, i v tomto případě vždy zodpovídá za provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu soudní tlumočník či soudní překladatel.

Jak to tedy je: i když nemáte dostatečné znalosti v oboru, úkon pro orgán veřejné moci pokorně přijmete, odvedete ho podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, případně s pomocí konzultanta, za jehož činnost ručíte, přestože obor, na který se dotyčný konzultant zaměřuje, je pro vás španělská vesnice. 

To zní dobře.


4. Pokuty 


Navrhovaný Zákon o pokutování soudních tlumočníků... pardon, o soudních tlumočnících a soudních překladatelích oproti stávající sazbě 50 000 Kč (například za nesplnění úkonu, pro nějž jste byli přibraní) zavádí hned tři sazby.


Přehledné shrnutí najdete zde.


Zde bych vypíchla dva typy pokut, které mi přijdou obzvlášť odtržené od reality:


  • Pokuta za chybné vyúčtování: do výše 100 000 Kč. Z toho je zřejmé, že zákon psal někdo od stolu, kdo praxi soudního překladatele viděl možná tak z vlaku. Účtovali jste někdy druhé a další vyhotovení? Vyhláška bohužel výši těchto hotových výdajů nespecifikuje (§ 28 platné vyhlášky: "Mezi hotové výdaje náleží i částky, které znalec zaplatil za použití zařízení nebo pomůcek organizaci při provádění znaleckého úkonu a za pomocné práce."), a tak se při každém úkonu se zadavatelem dohadujeme, kolik to bude stát. A zadavatelé jsou opravdu různí, jední vám všechno schváli, jiní rozporují i 50 Kč za kus. Bude se i toto kvalifikovat jako pokutovatelné "chybné vyúčtování"?


  • Pokuta za vyúčtování smluvní odměny bez předem uzavřené smlouvy se zadavatelem: do výše 75 000 Kč. Kvantum ověřených překladů pro fyzické osoby se vyřizuje po telefonu, včetně uzavření smlouvy (dle NOZ může být smlouva uzavřena ústně) a dohodnutí odměny. Lidé volají, protože to chtějí mít co nejrychleji hotové. Často ani neposkytnou email a podklady posílají SMS zprávou. Je uzavření smlouvy po telefonu jakkoliv prokazatelné? Není.


5. Odpovědnost


Největší lahůdka přichází s § 21, který zavádí objektivní odpovědnost tlumočníků/překladatelů. 

Tedy odpovědnost bez zavinění, z titulu profese, s liberací v případě, že se prokáže, že jste podnikli veškeré rozumně očekáváné kroky k zabránění újmy.

§ 21 Odpovědnost za výkon tlumočnické činnosti 

(1) Tlumočník je povinen nahradit újmu, kterou způsobil v souvislosti s výkonem tlumočnické činnosti. 

(2) Tlumočník se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

Praktický dopad:

  • Újmu, kterou způsobíte v souvislosti s výkonem tlumočnické činnosti budete povinni nahradit. Kdo v případě náhrady kompenzací určí výši újmy? To nevíme.
  • Novela zákona neřeší, zda újma vznikne jednáním úmyslným, nebo nedbalostním (např. úkon provedený pro orgán veřejné moci, který nebudete moci odmítnout, přestože nebudete mít dostatečné kompetence).
  • Naštěstí tady máme povinné pojištění z profesní odpovědnosti (to se samozřejmě nevztahuje na pokuty udělené Ministerstvem). Alespoň někdo bude za těchto podmínek spokojený.


Tak co? Kdo s vás to vidí na odevzdání razítka?